Přestože měla většina kluků v nohách dopolední závod v přespolním běhu, odpoledne naváhali a zúčastnili se ještě školního Svatováclavského turnaje ve futsale. Při pojmenování družstev došlo na lehké propojení s dějepisem. Názvy týmů musely souviset s patronem českých zemí Sv. Václavem. Takže se do turnaje zapojilo Václavovo, Boleslavovo, Drahomířino a Ludmilino družstvo. Schválně, víte proč právě tyto osobnosti? :-).
Týmy se nejprve utkaly každý s každým ve skupině. Skupinová část nejlépe vyšla týmu Boleslava. Bez ztráty jediného bodu ovládl všechny zápasy a v semifinále na něj čekal nejhůře postavený tým. Tedy tým Sv. Václava. S trochou černého humoru šlo tuto dvojici s přehledem označit jako „bratrovražednou“. Nicméně velký favorit selhal v několika jasných šancích a do finále nakonec postoupil až díky penaltovému rozstřelu, který rozhodl Dan Kolář. Družstvům v druhém semifinále propůjčila jména dvou slavných Přemysloven – Ludmila a Drahomíra. Zajímavé před zápasem bylo, že v něm nebyl jasný favorit. Ve skupině stejně bodů, vzájemný zápas bez vítěze, skóre na chlup stejné. Takže šance fifty-fifty. Těsné utkání nakonec rozhodl před koncem ránou pod horní tyčku Marek Vlasák.
Zápas o třetí místo nakonec lépe vyzněl pro tým Sv. Václava. A šlo se na finále. V něm nakonec po divokém průběhu zvítězil Boleslavův tým. Vzhledem k dávné historii poměrně příznačné. O úvodní branky v utkání se postaral Martin Zimerman, který nejprve překonal ukázkovým vlastním gólem svého brankáře, aby chvilku na to trefil už branku správnou. Poté šance střídala šanci, ale gól ne a ne padnout. Když DVĚ vteřiny do konce vstřelil vítěznou branku Honza Svítek, bylo rozhodnuto nejen o vítězi turnaje, ale také o nejlepším střelci. Pro Honzu to byla pátá trefa, kterou se odpoutal od čtyřgólového Martina Zimermana.
Diplom pro nejlepšího brankáře si tentokrát svými zákroky vysloužil Matěj Keprt. Tomu ale zdárně na paty šlapalo duo Vojta Matyáš a taktéž výborně chytající Eliška Černá.
Mgr. Václav Kotrc
